Lodní konstruktér

Thomas Andrews měl v sobě velký potenciál a firma Harland and Wolff si toho byla vědoma už během jeho učňovských let. A hodlala toho samozřejmě náležitě využít. Proto když v listopadu 1892 nastoupil do Kreslírny nebo též Konstrukce, byl pověřen několika opravdu odpovědnými pracemi. Jeho první lodí, nad kterou dohlížel, byla v únoru 1893 loď Mystic. Zajímavé Nomen omen. V listopadu téhož roku zastupoval firmu při zkouškách White Star Line na lodi Gothic a pokračoval na Lycii. Firma byla s jeho prací pokojena a Thomas, zdá, se také, i když věděl, že je pořád na sobě co zlepšovat. V listopadu projednali s generálním ředitelem a správcem loděnic poznámky v souvislosti s renovací Germanicu.

V roce 1894 bylo Thomasu Andrewsovi jednadvacet let, dosáhl plnoletosti a měl velice dobrý kariérní start. Jeho strýcem byl samotný lord Pirrie. Thomasův další kariérní postup a počet lodí, na kterých pracoval, sledovali nejen jeho nadřízení a kolegové, ale svědkem je dodnes samotný ostrov Queen's Island (dnes Čtvrť Titanic), jehož velkou část obsadili právě Harlandové. V historii stavby lodí sahající až do konce 18. století má Queen's Island bohaté a jedinečné námořní dědictví, které do dnešních časů uchovává charitativní organizace Maritime Belfast Trust. Ostrov vznikl z ložisek půdy po vyhloubení hlubokých lodních kanálů tak, aby se Belfast stal hlavním přístavem. Původně byl pojmenován "Darganův ostrov" po inženýrovi Williamu Darganovi, který prováděl tuto těžkou zakázku; ale v roce 1849 – po návštěvě královny Viktorie - byl přejmenován na "Queen's Island - Královnin ostrov. Kromě doku pro stavbu lodí zde vyrostly administrativní budovy a krásné kreslicí kanceláře s valenou klenbou, kde byl později koncipován a navržen RMS Titanic (Royal Mail Steamer - Královský poštovní parník) a 1 000 dalších lodí...

Thomas pokračoval v konstrukci úspěšně dál. Pozoruhodné jsou jeho práce na lodích Scot a Augusta Victoria rozdělením plavidel a vložením sekce uprostřed lodí; rekonstrukce lodi China po katastrofě v Perimu a rekonstrukce parníku Paris po ztroskotání na Manacles. V těchto operacích pokrývajících zhruba roky 1896 - 1900, Andrews, nejprve jako externí manažer a následně jako vedoucí oddělení oprav, rostl, rozšiřoval si vědomosti a dozrával ve schopnostech a zručnosti. Byl mužem, který přichází na scénu a v rukou má trumfy. Ukázal je už při pracech na Oceanicu, který byl uveden na trh v roce 1899, ale teprve se stavbou lodi Celtic (1899 – 1901), kdy se stal vedoucím stavebních prací, opravdu zazářil. Povinnost dohlížet na všechny konstrukční detaily plavidla ho přivedla do úzkého praktického kontaktu s kreslířskou kanceláří, dílnami tzv. "pláterů" a ostatními odděleními, kterými dříve procházel jako učeň. Rozšiřoval své vztahy s vlastníky, dodavateli, řediteli, manažery; otevřel se mu nejen život Yardu, ale i rozsáhlý vnější život lodního a obchodního světa a ve stovce dalších ohledů pomohl k jeho rozvoji jako stavitele lodí a člověka. Nyní měl příležitost uplatnit své znalosti a zkušenosti, vyjádřit své umění a vyjádřit i sebe sama. Velká loď stoupající tam pod portály za doprovodu řinčení a zmatku – byla jeho, jeho součástí. Pokud si uvědomíme, jaký podtext má pro námořníka jeho loď a proč se její první plavbě říká panenská, tím více mohla znamenat pro romantického nadšeného konstruktéra, který tvoří a šňoří loď pro jejího ženicha: širý oceán.

Můžeme tedy nyní uvést jména všech slavných lodí, na jejichž stavbě se Andrews podílel víceméně jako konstruktér, supervizor a poradce: Cedric, Baltic, Adriatic, Oceanic, America, Prezident Lincoln a Prezident Grant, Nieuw Amsterdam, Rotterdam a Lapland - a to je jen několik z nich... Existuje mnoho dalších, možná méně známých, ale též nesoucích Andrewsův otisk neméně hrdě na "Sedmi mořích", na jejichž návrhu či konstrukci nesl Thomas nějaký podíl odpovědnosti: Aragon, Amazon, Avon, Asturias, Arlanza, Herefordshire, Leicestershire, Gloucestershire, Oxfordshire, Pericles, Themistocles, Demosthenes, Laurentic a Megantic. Lord Pirrie a stejně celý Ulster (Severní Irsko) mohou být hrdí na tohoto tolik talentovaného muže.

Práce na stavbě všech lodí a mnoha dalších, od Celticu po Titanic, trvala asi třináct let a v tomto období Andrews dosáhl takového pokroku, kterého nedosáhne hned tak každý. V roce 1904 se stal asistentem hlavního konstruktéra a v následujícím roce byl povýšen na vedoucího oddělení designu pod lordem Pirriem. Tehdy mu bylo dvaatřicet, což je věk, ve kterém většina mužů teprve začíná svou kariéru; ale on už měl za sebou to, co se může zdát jako práce a zkušenost namáhavého života. Součástí jeho práce byly čím dál častější služební cesty, navazování či udržování obchodních kontaktů a s tím i spousta zážitků, které prožil. Z jedné pracovní cesty, konkrétně z Galway, napsal matce: "Nacházím se ve staré části města, v domě u okna, kde shlížel kdysi i předseda Lynch. Byl nucen vykonat trest smrti na svém vlastním synovi..." Ten v afektu zastřelil cizince ze Španělska, který sváděl jeho dívku. "Nebohý otec musel oběsit svého vlastního syna, protože nebyl nikdo, kdo by to vykonal za něj..."

"Když jsem poprvé poznal pana Andrewse," píše jeden z jeho spolupracovníků, "byl to mladý muž, ale jak byl mladý, tak mu byla svěřena ta nejdůležitější povinnost — přímý dohled nad stavbou největších lodí postavených v Yardu od položení jejich kýlu až do jejich vyplutí z Belfastu". Takový výcvik ho eminentně pasoval na důležitou pozici, do které dospěl v roce 1905: pozice vedoucího konstrukčního oddělení. Pro člověka tak mladého tato pozice zahrnovala povinnosti, které ho musely zaměstnávat v plné výši. Dohlížet na stavbu lodí jako Baltic a Oceanic byl velký úspěch, ale dosáhnout toho ve dvaatřiceti letech bylo prostě skvělé. Žádný úkol pro něj nebyl příliš těžký a žádný příliš lehký, aby se s ním nemohl úspěšně poprat. Zdálo se, že je obdařen bezmeznou energií a jeho zájem o jeho práci neustával." Podobně svědčí i další, kteří ho v tomto důležitém období jeho kariéry dobře znali. "Pilný až do úmoru," napsal jeden z nich, "přemýšlel, zatímco jiní spali, četl, zatímco si jiní odpočívali, velkou dřinou si vytvořil postavení, kterého v jeho letech dosáhne jen málokdo". Andrews ale nepracoval jen jako pouhý zaměstnanec, ale v duchu umělce, jehož dílo musí uspokojit jeho vlastní náročné svědomí.

Těmto bezmezným energiím byl brzy dán ještě širší rozsah. Počátkem roku 1907 byl dokončen Adriatic a v březnu téhož roku byl Thomas Andrews junior jmenován výkonným ředitelem firmy. Tuto funkci převzal po svém dalším strýci, který zasedl jako předseda představenstva Alexanderu Carlisle. Povinnosti této nové pozice – spíše této dodatečné pozice, protože stále zůstával ředitelem konstrukčního oddělení – můžeme stručně shrnout: znalost třiapadesáti větví loděnice se rovná znalostem kteréhokoli z padesáti tří mužů, kteří je mají na starosti; dohlížet na ně, kombinovat je a spravovat tak, aby všichni mohli hladce a efektivně pracovat k jednomu velkému účelu, držet krok s nejnovějšími zařízeními v oblasti spotřebičů šetřících práci, s nejnovějšími prostředky k zajištění ekonomické způsobilosti, s co nejvyššími moderními objevy v elektrickém, mechanickém a námořním inženýrství – zkrátka vše, co souvisí s konstrukcí a vybavením moderních parníků jeho doby.